Procházka po Expu

...a konečne trocha volného času (...z deníku)

Mám první volné odpoledne a vyrážím na první obhlídku Expa. Je obrovské. Velkolepé. Fascinující. Obejít celé Expo zabere okolo 40 minut. Odhadl bych to tak na plochu cca 3x3km. 100 národů na jednom místě a každý den se čeká 100 000 návštěvníků. Počasí je nic moc a šílená zima. A to by mělo brzy začít jaro. Což se ukáže jako toužebně očekávaná fantazie po celé další 2 týdny. Hmm... Projít všechny pavilony zabrene minimálně 2 týdny. UŽ jen proto, že před každým je patnáctiminutová až dvouhodinová fronta zábavychtivých japonců.

Vytvořen: 27.3.2005 15:47 | Vydán: 28.6.2005 22:00 | Poslední změna: 4.7.2005 9:30

Český pavilon

...více foto později (...z deníku)

Focení pavilonů si nechávám na příhodnější dobu, tak alespoň zatím dvě fotky Českého pavilonu pro představu.

Vytvořen: 25.3.2005 14:08 | Vydán: 28.6.2005 22:00 | Poslední změna: 4.7.2005 9:30

Příprava na otevření Expa

...a jen tak mimochodem císařská návšteva (...z deníku)

Následující dny po příletu nás nečekalo nic jiného, než práce, práce a zase práce. Tento den dorazil na Expo na oficiální otevření pro pozvané i jeho Excelence japonský císař. Nás ale jen tak něco nerozhází, takže zatímco v Expo dómu 100 metrů vlevo od naší polední siesty sklízí ovace nejstřeženější monarcha světa, my jsme rádi, že si můžeme na chvíli odpočinout před Českým pavilonem.

Vytvořen: 24.3.2005 11:39 | Vydán: 28.6.2005 22:00 | Poslední změna: 4.7.2005 9:30

Konečně v Japonsku

...sen se stává skutečností (...z deníku)

Vidět Japonsko byl jeden z mnoha z mých snů. A teď se stal skutečností. Vlastně se mi zdá, že se vše seběhlo příliš rychle. Nebo možná měsíc co měsíc se běh mého času zrychluje. Zdá se mi to jako chvilka od doby, kdy jsem se dozvěděl, že do Japonska vyrazím v roce 2005 a netrvalo dlouho a vystupoval jsem z letadla na druhém konci světa. Úžasnýýýýýýý pocit.

Samotná cesta bylo spíš nezáživná. Tedy když odmyslím vzrušení z vysněné cesty a že jsem poprvé letěl jumbem. Takže jsem si nezábavné filmy zpestřoval jednou skleničkou Baileis za druhou. A světe div se první japonské jídlo mimo rodnou hlínu jsem ochutnal ve výšce 10 kilometrů. Škoda, že mě moc neohromilo. Po 18 hodinách konečně vystupuji se svými spolužáky na na letiště v Naritě. První co spatřujeme je houf kameramanů a fotografů, kteří se sesypali na někoho před námi - vypadá to že s námi dorazila nějaká Japonská hvězda. Hmm... Vyrážíme na hlavní terminál, přes imigrační bez problémů, Narita Express do Tokya vzdáleného cca 50km. Tam po chvilce nacházíme správný Šinkanzen (Hikari - středně rychlý) směr Nagoja a po hodině a půl čekláme na svou spojku (Tomáš) na Nagojském nádraží. A abychom si moc neodpočinuli jedeme se ještě večer podívat na Expo Site. Den končím svým prvním pravým japonským suši v nedaleké sušárně. Super :-)

Vytvořen: 22.3.2005 14:04 | Vydán: 28.6.2005 22:00 | Poslední změna: 4.7.2005 9:30