Deník z Aiči: Výlet do Ise

...fotoreportáž (...z deníku)

Se spolužačkami jsme si naplánovali odpočinkový výlet do Ise. Protože se jedná o jedno z nejproslulejších míst v celém Japonsku, těšil jsem jako štěně na drbání. Najít Meitetsu line na Nagojském nádračí bylo zbytečně zdlouhavé, ale co nadělat se soukromými a polosoukromými železnicemi, kdy má každý dopravce nástupiště, pokladny a info někde jinde. Cestu do Ise jsem prospal, protože jsem byl předtím vzhůru celou noc :-). Stejně jako já dřímali i všichni japonci, kteří však na rozdíl ode mě spí všude a pořád a mají úžasnou schopnost spát rovně v sedě a neválet se po spolucestujících nebo baťohu jako já.

Ise je naštestí na rozdíl od jiných výprav příjemná procházka ve stínu staletých stromů. Po ne až tolik zajímavé Geků (Vnější svatyně) jsme se autobusem dostali k Naiků (Vnitřní svatyně). tohle místo taky dýchá minulostí, ale je mnohem kouzelnější. Už jen proto, že jej obtáká malebná řeka Isuzu-gawa. Samotné svatyně nepřekvapí svou krásou, ale prostotou. Proč by mělo být nejposvátnější místo šintoismu jiné než ostatní. Jen svým významem. V hlavní svatyni, která se datuje až do 3. století je totiř ukryt jeden ze tří největších pokladů v japonsku - po dva tisíce let nikým neviděné zrcadlo, které spadlo z nebes. A tak jsem si Ise přidal na seznam, kam stojí za to se znovu podívat.

Ještě jsme společně prolezli nedaleký Nikódóšiten - rušný skanzen s stovkou obchůdků, kde jsme si dali japonský oběd. Skvělý jako většina jídel v Japonsku, když si zvyknete na trochu odlišné chutě. Spolužačky se pak vydali na šutry v moři svázané lanem Tobě a já se vrátil experimentovat s focením do Ise-džingů. Když už se začalo připozdívat chtěl jsem se taky vydat na šutry, ale zdá se, že autobusy po páté hodině odmítají jezdit. Nezbylo mi než při západu slunce vyrazit směr Nagoja. To jsem netušil, jak mě pobaví telefonát spolužačkám, které měly tou dobou siestit u šutrů, abych se domluvil na návratu. Na mou otázku, kde právě jsou jsem dostal překvapivou odpověď: "Jsme teda pěkně v prdeli." Autobusy po páté zdá se odmítají jezdit nejen k šutrům, ale i zpět :-). Tak jsem se rozloučil pozicí nejbližčího vlaku a vydal se prospat zpáteční cestu do Nagoje.